Nezařazené

Dějepisná exkurze

Posted on by admin7468

.

Dějepisná exkurze do Osvětimi a Krakova
Letos uplynulo již 70 let od konce dosud největší války v dějinách, a tak jsem se rozhodla žákům připomenout její největší hrůzy prostřednictvím exkurze do koncentračního tábora v Osvětimi. Nejdříve jsme navštívili koncentrační tábor Auschwitz I. Prohlídka začala u brány s nápisem „Arbeit macht frei“ („Práce osvobozuje.“).  Překvapilo mě, že tábor působil na první pohled celkem idylicky – baráčky z neomítnutých cihel, kolem kterých se zelenaly břízky. Prohlídka těchto „domečků“, ale už rozhodně idylická nebyla. Zde na nás nejsilněji zapůsobila prohlídka místností s obrovskými hromadami vlasů, bot, hrnečků, dětského oblečení a zavazadel se jmény vězňů. Když si představím, že každá věc měla původně svého majitele, ještě teď mi naskakuje husí kůže. Dalším hrůzným zážitkem byla prohlídka plynové komory a krematoria. Po prohlídce tábora Auschwitz  I. jsme se autobusem přesunuli do nedalekého vyhlazovacího tábora Birkenau (Březinka). Toto místo na nás zapůsobilo už svou rozlehlostí. Byly zde téměř nekonečné řady dřevěných baráků, ve kterých žili lidé v otřesných podmínkách. Prohlídka začala u rampy, kde končily všechny transporty smrti a kde probíhala tzv. selekce, která rozhodla o dalším osudu lidí. Poté jsme viděli zbytky zrůdné „továrny smrti“ – plynové komory a krematoria. Na závěr jsme si prohlédli některé z dřevěných baráků pro vězně. Veškerou hrůzu ještě umocňoval výklad skvělé paní průvodkyně, která nám vše dopodrobna vysvětlovala a výklad doplňovala tragickými lidskými příběhy. Za sebe nemůžu říct, že by se mi výlet do Osvětimi líbil, ale rozhodně to byl velmi silný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Doufám, že si i žáci odnesli hluboké dojmy a ponaučení o nesmyslnosti lidského vraždění páchaného z důvodu přesvědčení o nadřazenosti jedné rasy.
Abychom neměli jen negativní dojmy, tak jsme exkurzi zakončili prohlídkou krásného historického centra Krakova, bývalého sídelního města polských králů.
                                                                                            Mgr. J. Čalounová, učitelka dějepisu
 
Prostředí v Osvětimi na většinu z nás působilo velmi depresivně. Někteří z nás dali najevo svoje emoce tím, že se rozbrečeli. V budovách bývalého koncentračního tábora jsme měli možnost vidět na snímcích, které byly pořízeny německými vojáky, jak probíhal proces likvidace Židů. Procházeli jsme i jednou ze zbylých spalovacích komor, ve které byla stále cítit spálenina lidských těl. Viděli jsme tuny ostříhaných vlasů, tisíce párů bot a tisíce sad nádobí. Nebyl to zrovna příjemný pocit. Když jsme odcházeli, tak si každý říkal: „To bych nechtěl nikdy zažít.“
                                                                                                      Matěj Jíša, 9. A
[hcm]gallery,upload/2014-2015/10cerven/24/,128[/hcm]
[hcm]gallery,upload/2014-2015/10cerven/24a/,128[/hcm]